|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Areál hradu a zámku v Českém Krumlově patří k nejrozsáhlejším komplexům tohoto druhu ve střední Evropě. Na protáhlém vysokém skalním ostrohu, chráněném řekou Vltavou a Chvalšinským potokem, bylo v průběhu šesti století vybudováno na čtyřicet budov a palácových stavení, soustředěných kolem pěti zámeckých nádvoří a areálu zámecké zahrady. Zakladateli původně nevelkého hrádku byli někdy před rokem 1250 páni z Krumlova, jedna z rodových větví legendárních Vítkovců s erbovním znakem pětilisté růže. Po vymření pánů z Krumlova v roce 1302 zdědili panství příbuzní Rožmberkové, kteří zde sídlili až do roku 1602. Se jménem Rožmberků je po tři století spojena doba největšího rozkvětu hradu i přilehlého města. Původním sídlem pánů z Krumlova byl tzv. Hrádek. Za vlády prvních pánů z Rožmberka Jindřicha I. a jeho syna Petra I. byl areál rozšířen o velkoryse pojatý Horní hrad, jehož obranyschopnost zvyšoval šíjový, uměle prohloubený příkop Na plášti, překlenutý padacím mostem. Husitské války podnítily Oldřicha II. k výstavbě velkorysého opevnění, rozšířeného na západní návrší nad Plášťovým mostem a počítajícího již s dostřelem nových palebných zbraní – tarasnic. Po dostavbě obranného systému pak přistoupili páni z Rožmberka k úpravě prostoru čtvrtého nádvoří, uzavřeného branou na padací most Na plášti. Reprezentační bohatě zdobené interiéry se měly stát dokladem významu rodu a kultivovanosti života na dvoře rožmberských velmožů. Druhá polovina 16. století přinesla českokrumlovskému hradu dalekosáhlé stavební úpravy. Za vedení italských architektů Antonia Ericera a Baldassara Maggiho se gotický hrad proměnil v honosný renesanční zámek. Vladař Vilém z Rožmberka, který svými čtyřmi sňatky byl spřízněn s předními evropskými knížecími rody, dal přestavěný zámek velkolepě vyzdobit. Malířské práce v interiérech i na fasádách byly svěřeny početné malířské dílně pod vedením umělce snad nizozemského původu Gabriela de Blonde a později jeho nástupce Bartoloměje Beránka. Malířské náměty na fasádách i v interiérech vycházely především z literárních předloh – Ovidiových Metamorfóz a Liviových Římských dějin. V soukromých vladařových pokojích pak v malbách dominovala biblická tematika. Když roku 1592 zemřel Vilém z Rožmberka, zanechal poslednímu vladaři Petru Vokovi obrovské dominium, zatížené však mimořádně vysokými dluhy. Přesto však Petr Vok pokračoval ve výstavbě krumlovského zámku. Za padacím mostem Na plášti byl vybudován Renesanční dům, postupně upravována zahrada s „lusthausem“, voliérou se zpěvavými ptáky, kašnou a oranžérií. Dokonce dal v předzámčí zřídit brusírnu drahých kamenů a pilu exotických dřevin, jejichž služeb rád využíval i císař Rudolf II. Po smrti Kateřiny z Ludanic se rozhodl bezdětný Petr Vok postoupit těžce zadlužené panství císaři Rudolfu II. Smlouvou z roku 1601 je českokrumlovské panství převedeno pod správu císařských hejtmanů. Roku 1622 věnoval císař Ferdinand II. českokrumlovské panství svému důvěrníkovi Janu Oldřichovi z Eggenberga, který však na zámku často nepobýval. Císařský diplom povýšil roku 1628 krumlovské panství na knížectví s vévodským titulem a právem razit vlastní mince. Jan Antonín pokračoval v diplomatické kariéře svého otce. Vévodova mise do Říma v roce 1638, kdy jako císařský vyslanec vezl papeži Urbanovi VIII. cenné dary, obohatila zámecké sbírky o mimořádně cenný tzv. Zlatý kočár, práci Giuseppa Fiochiniho, trabantské kostýmy a další předměty, které se pak staly základem sbírky kuriosit v tzv. Románské komoře. Teprve Jan Kristián Eggenberg dodal krumlovskému sídlu lesk knížecí rezidence. Studijní cesta po Francii a Itálii, kterou Jan Kristián s mladším bratrem Seyfriedem v mládí podnikl, ovlivnila vévodův zájem o hudbu, zejména italskou operu, jejíž partitury si Jan Kristián nechal na krumlovský zámek posílat prostřednictvím zvláštního posla. V roce 1664 byla založena první zámecká kapela, následujícího roku se na zámku hrálo první divadelní představení. Pro potřeby divadla se roku 1674 přestavěl prostorný Jelení sál na divadelní scénu, pro kterou malíř Jan Schaumberger vymaloval šestnáct různých scén. Krumlovský zámecký divadelní soubor hrál převážně činohru a hrál se zde i Shakespeare ( Král Lear, Romeo a Julie a Kupec benátský). Po otevření samostatné divadelní budovy Na plášti v roce 1686, kam byly přeneseny i dekorace z Jeleního sálu, rušný divadelní život na Krumlově vyvrcholil. Roku 1691 byl divadelní soubor z neznámých důvodů propuštěn z dvorských služeb. Poslední čtvrtina 17. století byla na krumlovském zámku poznamenána horečnou stavební aktivitou. Za divadelní budovou byla podle plánů J. A. de Maggiho založena nová zahrada, vymezená ohradní zdí se dvěma branami a svým terasovitým řešením navazovala na koncepci italských raně barokních zahrad. V letech 1690 až 1692 byl při severní zdi zahrady vybudován letohrádek Bellarie, na jehož výzdobě se podíleli kameník Jan Plansker a malíř Melichar Hoffengut. Roku 1710 zemřel Jan Kristián a bezdětná Marie Ernestina odkázala eggenberský majetek svému synovci Adamu Františkovi ze Schwarzenbergu. Po smrti Marie Ernestiny v roce 1719 tak vznikla obrovská, převážně jihočeská država, připomínající svým rozsahem rožmberské dominium. Krátce po získání Krumlova přistoupil kníže Adam František k přestavbě pánských knížecích pokojů v severním křídle čtvrtého nádvoří, které s pokoji kněžny propojovala obrazárna. Mobiliář zámku byl obohacen tapiseriemi a závěsnými obrazy, pocházejícími ze sbírek Jana Adolfa ze Schwarzenbergu. Po tragické smrti Františka Adama roku 1732 se život krumlovské rezidence na dlouhou dobu zastavil. Teprve kolem poloviny 18. století dal Josef Adam povolat na Krumlov stavitele Ondřeje Altomonteho, aby vybudoval zimní jízdárnu. Na plastické výzdobě fasád pracoval Jan Antonín Zinner. Oba tvůrci se pak podíleli i na rokokové úpravě zámecké zahrady. Změnu doznal také interiér Bellarie, kde byl roku 1746 zřízen truhlářem Leayerem výsuvný stolek, umožňující zdvihnout desku stolu i s připravenými pokrmy ze suterénní kuchyně do salonku v přízemí a nerušit tak panstvo pobíháním služebnictva. K celkové přestavbě Bellarie došlo v letech 1755 až 1757, kdy na původní přízemí byla vyzvednuta křehká rokoková nástavba. Konečný vzhled zahrady dotvořila kaskádová fontána s postavami vodních božstev, které na návrh J. Altomonteho vytvořil sochař Greissler. Chátrající eggenberské divadlo za mostem Na plášti již dlouho nevyhovovalo soudobým požadavkům na jevištní techniku a proto byla nařízena roku 1761 demolice budovy, což vyvolalo i snesení visutých chodeb mostu. Nová kamenná budova divadla byla již vybavena divadelní mašinérií, umožňující plně rozvinout iluzivní barokní scénografii se všemi zvukovými i vizuálními efekty. V roce 1766 byla nová budova divadla hotova natolik, že divadelní malíři Jan Wetschel a Leo Märkl mohli podepsat smlouvu o vymalování opony a zhotovení třinácti jevištních scén s asi dvěma sty šedesáti kulisami. Velká většina původního vybavení krumlovského zámeckého divadla se zachovala bez větších zásahů dodnes. Nová zděná třípodlažní chodba Plášťového mostu, dokončená v roce 1765, propojila knížecí lóži v divadle se zámkem a zámeckou zahradou. Smrtí Josefa Adama v roce 1782 skončila rozsáhlá přestavba krumlovského areálu. Nový smysl pro soukromí a rodinnou intimitu vedl další generace k opuštění honosných reprezentačních pokojů a budování méně rozlehlých osobních apartmánů, v nichž nechyběly pracovny, kuřácké a hudební salonky. Krumlovská rezidence přestala být pravidelně obývaná a po radikální přestavbě Hluboké ve stylu anglické novogotiky se stala jen občas navštěvovaným památníkem rytířských tradic minulosti. |
||
|
