|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 I když není zahrnut do souvislého území městské památkové rezervace, přesto stojí v čele všech kadaňských památek. Kaple se poprvé připomíná roku 1470. V té době se snad již připravoval příchod řádu do Kadaně. Františkáni byli ke kapli uvedeni kolem roku 1474, kdy si zřejmě také vybudovali provizorní konventní budovu. Pravděpodobně se tehdy počalo i se stavbou nového trojlodního kostela, dokončeného a vysvěceného na podzim 1480. V jeho výzdobě se odrazilo postavení a ambice zakladatelů a příznivců kláštera, Hasištejnských Lobkowiczů. Ti si jej též vybrali za místo svého posledního odpočinku. Byla to logická volba, neboť jim od roku 1481 podle králova rozhodnutí klášter přímo patřil. V 80. letech ustoupily provizorní budovy finální stavbě kamenného konventu. Tato poměrně drobná čtyřkřídlá stavba obklopující malý dvůr však musela být kvůli narůstajícímu počtu řeholníků rozšiřována již v 16. století. Náboženské půstky v onom věku a následně i třicetiletá válka rozvoj kláštera brzdily nebo i přerušovaly. Obrození nastalo až ve 2. polovině 17. století, kdy došlo k renovaci budov. Nový inventář získal tehdy i kostel. Osmnácté století přineslo několik nepříznivých událostí. 14. října 1742 byla dotčena střelbou a zabíjením důstojnost kostela. Právě zuřila válka mezi Marií Terezií na jedné a protihabsburskou koalicí vedenou Francií na druhé straně. Francouzští vojáci použili kostel při jednom ze svých tažení zdejším krajem jako své útočiště a zabarikádovali se v něm. Následný útok císařských jej proměnil v tratoliště krve. Část Francouzů nepřežila, jiným se pak františkáni snažili u císařských generálů vyprosit milost. Dodnes tyto chvíle připomínají prostřílená barokní vrata … Reformy císaře Josefa II. poškodily ke konci století i kadaňské františkány. V roce 1785 unikl klášter jen o vlas zrušení. Vedle nuceného uzavření noviciátů byl omezen početní stav řeholníků z tehdejších šestatřiceti na dvanáct. O pět let později bylo františkánům zakázáno žebrat, takže si museli buď vystačit s příspěvky Náboženského fondu, anebo vypomáhat v církevní správě. Po klidnějším devatenáctém století nastávají další zlomy až v polovině 20. století. Během války museli františkáni postoupit polovinu svých budov Wehrmachtu pro potřeby Hitlerjugend. Po válce nastalo opět několik let relativního klidu, ale pak přišla rána. Jaro 1950 znamenalo ukončení staleté tradice řádu v Kadani. Komunistický režim totiž mužské kláštery v Československu uzavřel. Dlouhá desetiletí byl objekt využíván jako archiv nebo depozitář a vinou nedostatečné základní údržby chátral. V roce 1991 se opět vrátil do rukou Řádu menších bratří – františkánů, kterému však chyběly jak finanční prostředky na opravu, tak i dostatek řeholníků pro obnovu řádové komunity, a proto se rozhodl předat roku 1994 areál biskupství litoměřickému. Avšak ani církev neměla dostatek finančních prostředků, potřebných k záchraně tohoto unikátu odsouzeného k zániku. Proto byla uzavřena s městem Kadaň dlouhodobá nájemní smlouva na využití objektu. Poutní kostel Zvěstování Panny Marie a Čtrnácti svatých pomocníků pak pro rozvinutí násilně přetržené náboženské tradice získala kadaňská farnost. Město se ujalo velmi náročného a zodpovědného úkolu celý areál postupně rekonstruovat a vypracovala projekt záchrany i budoucího využití klášterních budov a zahrad. Ministerstvo kultury zařadilo tento projekt, jenž je majoritně financován městem a Ministerstvem kultury České republiky do programu záchrany architektonického dědictví našeho státu. |
||
|
