|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Hrad byl postaven současně s městem králem Přemyslem Otakarem II. Vybudovala jej stavební huť, která se podílela též na stavbě královského hradu Zvíkova. Význam píseckého hradu podtrhuje častá přítomnost králů. Pobyt Přemysla Otakara II. je v Písku doložen minimálně devětkrát. Hrad navštěvovali i Jan Lucemburský, Karel Iv. A často Václav IV. Za husitských válek se jej zmocnilo město a do královské správy se vrátil až roku 1436. Držitelé se střídali i v dalších letech. Významným mezníkem je rok 1509, kdy město získalo hrad do zástavního držení. Části hradu se postupně staly sídlem radnice i španělského dobrodruha Martina de Hoeff Huerty, ničeny byly nejen požáry, ale i přestavbou na pivovar a kasárna a využíváním za skladiště. Devastace vyvrcholila po polovině 19. století, kdy hrad přišel o dvě zbývající věže, kapli a celé východní křídlo. Teprve roku 1862 vydalo pražské místodržitelství zákaz dalšího boření a počátkem 20. století se hrad stal sídlem muzea, které je v něm dosud. Přes veškerou nepřízeň je písecký hrad nejlépe dochovaným městským hradem v Čechách. Postaven byl na okraji vyvýšeniny nad řekou Otavou v pravidelném uzavřeném a téměř čtvercovém půdorysu. Na západní straně byl chráněn nejen řekou, ale i dvěma nárožními věžemi a napojením na hradby městského opevnění. Na zbývajících třech stranách byl od města oddělen parkánem, před kterým byl ve skále tesaný 10 m široký příkop, dnes již ale zavezený. Přístup do hradu byl z rohu náměstí (radnice postavena později) po padacím mostě přes příkop a průjezdem v budově východního křídla. Zdi tohoto zbouraného křídla a parkánová zeď před ním (u dnešních schůdků) jsou na nádvoří naznačeny kamennými zídkami, mezi kterými stojí zapůjčené kopie barokních plastik. Nad průjezdem tohoto křídla stála věž. Uzemnění jejího hromosvodu z roku 1769, vykopané při archeologickém výzkumu, je jako unikátní technická památka vystaveno v Prácheňském muzeu. Nově zřízená kašna stojí uprostřed původního obdélného hradního nádvoří, které bylo po celém obvodu v úrovni dvora i patra lemováno klenutým arkádovým ochozem. Z něj se v úplnosti dochovalo pouze přízemí západního ramene. Ve zdivu zbývajících křídel jej dokládají dochované architektonické prvky a pilíře arkád naznačují stromky. Zatímco spodní ochoz zůstal volný, pravděpodobně dodatečné uzavření horního ochozu za krále Václava IV. Dokládá mladší krbová konzola na pavlánu. V patře jižního křídla (při pohledu od radnice vlevo) byla až do 19. století zachována nádherná kaple. Ze západního a severního patrového ochozu se vcházelo shodnými honosnými portály do velkých reprezentačních sálů. Do dnešní doby se dochoval pouze sál západní, plochy 18,5 × 7 m a výšky 6,4 m (měřeno ke svorníkům), zaklenutý do tří polí křížových kleneb a osvětlený třemi hrotitými okny s výhledem na řeku. V hlubokých okenních špaletách jsou kamenná sedátka. Vchodem z jižní špalety se vstupovalo na schodiště věže. Dlažba sálu je sestavena z kopií původních dlaždic (vystaveny ve vitrínách v témže prostoru) a není vyloučeno, že zachycuje původní stav. Nástěnné malby nechal vymalovat písecký purkrabí Jindřich z Jenštejna. Podle nápisu ve špaletě vchodu na pavlán se tak stalo r. 1479. Vznik freskové výzdoby je možno spojit s panským sjezdem, pořádaným v Písku v souvislosti s jednáním o zemském míru téhož roku. Dnešní podoba fresek je výsledkem nekvalitního restaurátorského zásahu v r. 1902. Na jižní čelní stěně jsou zbytky malby arkádového trůnu, na kterém byl podle tradice vymalován sedící český král Vladislav II. Fresková výzdoba pokračuje výjevem Klanění tří králů. Nad někdejším hlavním vchodem z arkádového ochozu se zmiňovaným datováním je scéna Kalvárie s postavami sv. Václava a sv. Vojtěcha a s erby Jindřicha z Jenštejna a jeho manželky rozené z Dubé. Výzdoba pokračuje vyobrazením patrně města Písku s mostem a turnajovou scénou v dolním pásu. Níže je fragment zřejmě starší výzdoby. Na severní stěně je zachycen boj o město. Mezi okny následují portréty králů panujících v 15. století: francouzský král Karel VII., neznámý panovník s erbem gryfa, český král Jiří z Poděbrad, polský král Kazimír IV. A český král Ladislav Pohrobek. V posledním poli končí, resp. začíná cyklus 32 erbů (stará dokumentace jich dokládá 34 - 35), které s výjimkou pěti náležejících rytířským rodům patří panským rodům, vlastnících v převážné části majetky v jihozápadních Čechách. Z podstatné části se jedná o příslušníky katolické šlechty. Další erby jsou součástí již popsané výzdoby. Pod nádvorními arkádami je druhotně umístěna v dlažbě náhrobní deska píseckého radního Václava Michaela Střísky (zemřel r. 1754). Náhrobník pochází z děkanského kostela. Až na jižní křídlo hradu, kde jsou umístěny kanceláře Městského úřadu, je objekt sídlem Prácheňského muzea (založeno 1884) a popisovaná architektura je přístupná v rámci jeho prohlídky. (z publikace Písek, Historický průvodce, stručné dějiny města) |
||
|
