|
 |
 |
 |
|
 |
 |
 | |  | |  | |  |
|
|
 |
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
   |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 Rožmberk patří mezi nejstarší hrady v jižních Čechách. Poprvé je písemně doložen v roce 1250 jako majetek Voka z Rožmberka. V krátké době se stal správním a hospodářským střediskem Vokova panství. Panství se značně zmenšilo poté, co jeho část byla převedena Vokem právě založenému cisterciáckému klášteru ve Vyšším Brodě a dar písemně potvrdil Přemysl Otakar II. Vokovým nástupcem a zároveň dědicem sousedního krumlovského panství byl jeho starší syn Jindřich. Patřil ke skupině předních pánů, kteří se postavili proti Přemyslu Otakarovi II. Po smíření s Václavem II. jej král jmenoval roku 1297 nejvyšším komorníkem Českého království a vzdal se práva odúmrti na krumlovské panství po smrti jeho posledního bezdětného držitele Voka z Krumlova v roce 1302. Přestože se rožmberským sídelním hradem stal Český Krumlov, byl Rožmberk dále rozšiřován, vylepšováno jeho opevnění a pod původním - horním - hradem byl nad řekou Vltavou vybudován za Jindřichova syna Petra po roce 1310 "dolní" hrad. Obě stavby byly spojeny padacím mostem přes dodatečně prokopanou šíji. Petrovi synové Petr, Jošt, Oldřich a Jan vládli v nedílu na obou hradech - Rožmberku a Krumlově. Nejdéle z bratrů žil Oldřich (+ 1390), po jehož smrti převzal rodinný majetek syn Jindřich. Na sklonku 14. století se zúčastnil odboje proti králi Václavu IV. Jako přední člen panské jednoty krále roku 1394 zajal a přechodně ho držel na Příběnicích a Krumlově, než ho převezl do Rakous. Jindřichův syn Oldřich (1403 - 1462) pronásledoval na svých panstvích kněze podobojí a některé z nich na Rožmberku věznil. Protože vedení války proti husitům a vydržování vojska si vyžadovalo značná vydání, byl si Oldřich nucen opatřit půjčku od zemského hejtmana v Horních Rakousích Reinprechta z Walsee. K pojištění dluhu mu postoupil do zástavního držení roku 1420 hrad, město a panství Rožmberk, svěřil mu dohled nad správou vyšebrodského kláštera a zastavil mu i kostelní a osobní klenoty. V zástavní držbě pánů z Walsee zůstal Rožmberk až do roku 1456, kdy převzal hrad i panství do rožmberské správy Jindřich z Rožmberka. Roku 1522 vznikl v městečku požár, který se rozšířil i na horní hrad a mimo věže Jakobínky jej zcela zničil. Současně vyhořelo i dvanáct městských domů, sýpky a pivovar. Posledními vladaři rodu rožmberského byli bratři Vilém a Petr Vok. Vilém dal roku 1556 změnit vnitřní dispozice hradu, zchátralý hrad opravit a fasády vyzdobit renesančními sgrafity. Současně byla postavena i nízká, dosud zachovalá stavba při hradbách. Na volném místě před zámkem byla postavena renesanční kašna s postavou rytíře zosobňujícího Petra Voka. Po roce 1600, za vlády synovce Petra Voka Jana Zrinského, byl hrad znovu upravován a vyzdoben. V letech 1600 - 1612 pracovali na zámku stavitel J. Gillard (Billard) Vlach, zedník J. Rattenstain, truhláři P. Preininger a B. Zauner, tesař M. Finskhen a malíř J. Nayman. Bohaté vybavení hradních interiérů v renesančním období dokládá zejména výzdoba tzv. Rytířského sálu s malovaným kazetovým stropem a manýristickou figurální výmalbou. Roku 1612 zemřel Jan Zrinský a rožmberské panství zdědil Jan Jiří ze Švamberka. Po jeho smrti v roce 1617 připadl Rožmberk jeho synovi Petrovi, kterému však za účast ve stavovském povstání byl veškerý majetek císařem konfiskován. Rožmberk spolu s Novými Hrady si vyžádal císařský generál Karel Bonaventura Buquoy. Jako sídlo rodu si však vyvolil Nové Hrady. Buquoyové dali Rožmberk průběžně udržovat a opravovat, aniž by podnikli větší stavební zásahy. Teprve v letech 1840 až 1857 za Jiřího Jana Buquoye byla provedena důkladná přestavba Rožmberka v duchu romantické gotiky. Hrad se měl stát důstojným památníkem slávy buquoyského rodu, starobylostí sahajícího až k slavným rytířským králům prvních křížových výprav. Za této přestavby byla zvýšena věž a vybavena cimbuřím, přistavěno několik arkýřů, upraven tzv. Rožmberský pokoj, vybudováno nové schodiště a zřízena chodbovitá přístavba Křižácké galerie, do níž pořídil malíř Ströbel podle předloh z Versailles fiktivní portréty křižáckých válečníků. Při stavebních úpravách, které se protáhly až do roku 1870, byla vystavěna v horním hradě nová obytná budova a renesanční křídlo této části hradu bylo upraveno pro příležitostné pobyty hostů. Přírodně krajinářský park zámku Rožmberk Neudržovaný menší park v blízkosti bývalého „Horního“ hradu vznikl po polovině 19. století po dokončení přestavby romantického regotizovaného hradu. Byl koncipován přírodně krajinářsky s pěknými výhledy do příkrého romantického údolí Vltavy. Již v roce 1848 přikročil Jiří II. Buquoy k vybudování rokokového glorietu v zahradě nad Horním hradem. Aby přechod mezi jeho sídlem a krajinným rámcem měl patřičně kultivovaný ráz, poslal hrabě na podzim 1851 na Rožmberk svého zahradníka Antona Krauseho, aby zřídil na návrší květinovou a zeleninovou zahradu, osadil zámecký vrch a v jeho okolí založil nové cesty. V následujícím roce hrabě nechal v zámeckém parku zbudovat nový skleník a roku 1853 vydal pokyn k rozšíření květnice. Vrcholem úsilí propojit přírodu s architekturou bylo vybudování švýcarského domku v tzv. Gabrielině luhu, kde pak hrabě s chotí často pobýval. |
||
|
